Vlastní postavy

1. září 2010 v 21:23 | Nefrites
Téma: Postavy
Autor: Nefrites
Korektura: Calime
Čerpáno: kniha Kurz tvůrčího psaní aneb jak psát hezky česky (Eva Musilová, nakladatelství Computermedia 2008), kniha Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román (Eva Musilová, nakladatelství Computermedia 2008), kniha Tvůrčí psaní pro každého 2 (Markéta Dočekalová, nakladatelství Grada 2010)

Postavy obecně
Často se s nimi setkáváme. Valná většina povídek v sobě nějakou má. Nejdůležitější věcí, kterou je třeba si uvědomit, je, že postavy jsou lidé. Každá postava má své jméno - a Japonci mají jména japonská. Nejsou tam téměř žádné Markéty, Bohumily a Horácové. Čech také nepojmenuje své dítě Ali-al Badín jen proto, že má rád Araby. Stejně jako Japonci nedávají anglická nebo česká jména. Každá postava musí nějak vypadat. A musí vypadat jako člověk. Blondýna nebude mít černé oči, protože je to cool. Nemůže je mít, protože k tomu prostě nemá genetické dispozice. Buď je blondýna s šedýma, modrýma, nebo hnědýma očima, nebo je černovláska s černýma očima. Japonci stejně tak nebývají černoši, pokud nemají africké předky. Stejně tak jako to, že dvanáctiletá holka nemůže mít prsa jako Pamela, pokud nemá šílený nedostatek testosteronu. A ninjové jsou hubení a ano, mohou být i krásní, ale většina z nich (stejně jako u běžné populace) by měla být spíš ošklivá.
Postavy prostě nejsou dokonalé, protože lidé nejsou dokonalí.
Každá postava taky musí mít nějaké dobré a nějaké špatné vlastnosti, které se navzájem určují. Pokud má vaše postava ráda malá chlupatá zvířátka, asi těžko bude krutě masakrovat nevinné. U "nadělování" vlastností je třeba připustit si, že každý má chyby.
A každý má také city - myslete na ně. Myslete na to, že by měly být vždy přiměřené charakteru a situaci. Některé lidi se vám například vůbec nepodaří vyděsit. Jiní se leknou u obyčejného baf.

Postavy epizodní, vedlejší, doplňující děj
Tyto postavy nemusí být tak promyšlené a do detailu rozpracované. Většinou stačí, když je charakterizujete nějakými základními rysy, dost na to, aby mohly splnit svou roli v příběhu. Často se setkávám s určitou šablonovitostí těchto postav - úředníček, syn/dcera zbohatlíka, samotný zbohatlík, energická sekretářka, "vševědoucí" babička, nebo někdo, kdo doplní hlavním hrdinům podstatné informace (vědmy, stařešinové a podobně). Není chyba tyto rámcové postavy využít, když už nevíte kudy dál, nebo je prostě potřebujete k odlehčení děje či jeho dalšího posunutí. Ale skutečně dobrý spisovatel se bez nich obejde a vytvoří si vlastní, neotřelé postavy.

Postavy hlavní
V zásadě platí, čím důležitější postava, tím podrobnější charakteristika.
Znovu opakuji, protože na to většina začínajících autorů zapomíná, že postavy jsou lidé. Žijí svoje životy, tak jako je žijeme my. Samostatně přemýšlejí, mají vlastní myšlenky a názory. Ostatně se při jejich vytváření můžete inspirovat ve skutečných lidech, ovšem není dobré držet se pouze u jedné existující osoby na jednu smyšlenou, protože, i když si myslíte, že vaše dílo nikdy číst nebude, je možné, že se k němu nějak dostane. Já osobně bych nebyla nadšená, kdyby mě někdo zvěčnil v povídce, trochu mě zkazil, protože takhle bych se já nikdy nechovala a navíc mi to ještě neřekl. Měla bych - oprávněně - zlost. Mé další doporučení je, že byste nikdy neměli pro svou povídku představovat "originál" vy sami. Protože se povětšinou nenapíšete takoví, jací jste, ale takoví, jací byste chtěli být. A takové dokonalé postavy, v nichž promítnete sami sebe, nikdy nepůsobí reálně. Jsou moc kostrbaté, většinou nedomyšlené a většina čtenářů je nemá ráda. Stejně tak každá postava má mít svou minulost, ale z ploché nereálné postavy neudělá tragická minulost uvěřitelnou. Udělá z ní něco ještě divnějšího, protože minulost nás ovlivňuje. Pokud vaše postava nesnáší sklepy, musíte říct proč. Například, že se v něm jako malá sama zavřela a nemohla se dostat ven. Když zbystříte, všimnete si takových věcí i v manze. Například Tsunade, která má strach z krve. Proč? Ptala jsem se. O pár kapitol později mi to bylo přesvědčivě vysvětleno a byla jsem spokojená. Ovšem to neznamená, že každá vaše postava musí mít fóbii, s takovými věcmi je třeba šetřit. Jak řekl Karel Čapek - Básník se nesmí opakovat.
Měl pravdu, mimochodem. U takových věcí platí: jednou a dost.

Nemusíte charakter své postavy popisovat, vlastně je daleko lepší, když ho ukážete "v akci". Napište, co vaše postava udělala, čtenář už by měl sám pochopit, jaká je. Nechte spolu svoje postavy mluvit a odhalovat tak jejich osobnosti, minulost, strachy i touhy a sny. Na sny si dávejte pozor, měli by být přiměřené věku i charakteru. Mladí lidé uvažují optimisticky, ale pokud je už v patnásti někdo naprostý realista, povětšinou nesní o velkých činech, spokojí se s něčím menším, anebo když už velký čin, tak do detailu promyšlený. Uvažujte také o tom, zda postava skutečně ví, co chce. Většina teenagerů má problém vybrat si střední školu, protože prostě nevědí, co od života čekat. Co se snažím říct je, že ne každý musí mít velký sen, fobii nebo přelomové části minulosti. Čím propracovanější a "obyčejnější" bude vaše postava, tím bude uvěřitelnější. A o to celou dobu jde.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dejte o nás vědět

Banner