Základní typografie textu

1. září 2010 v 21:28 | Nefrites
Téma: Typografie
Autor: Nefrites
Korektura: Calime
Čerpáno: kniha Kurz tvůrčího psaní aneb jak psát hezky česky (Eva Musilová, nakladatelství Computermedia 2008), kniha Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román (Eva Musilová, nakladatelství Computermedia 2008), kniha Tvůrčí psaní pro každého 2 (Markéta Dočekalová, nakladatelství Grada 2010)

Něco málo úvodem
U povídky, kterou otevřu v novém okně na Konoze, jde o zásadní věc. Je-li povídka dobře naformátovaná, ani si toho nevšimnu, pokud je naformátovaná špatně, okamžitě ji zavírám s přesvědčením, že tohle se nedá číst. Když nepoznám, kdy postavy mluví, kdy přemýšlí, kdy nám příběh přednáší vypravěč, nejsem schopna povídku přečíst. Menší chyby, jako špatně napsané závorky a občasně vynechané mezery, mě sice neodradí na první pohled, ale zkazí dojem z povídky a je docela dobře možné, že další kapitolu takové série neotevřu, protože tyhle nevzhledné chyby budou to jediné, co si o ní budu pamatovat.
Zatím se tedy zaměřím na nejčastější chyby.

Odstavce
Mačkejte enter! Rozčleňte povídku, nemusí to být nějaké šílené množství odstavců, ale dílo se pak stává přehlednějším a čitelnějším. Podle mě je dobré odentrovat na další odstavec (nikoli řádek), kdykoli dojde k nějaké stylistické změně nebo změně prostředí. Změna pohledu, osoby, postavy, z jejíhož pohledu vyprávíte. Nebo změna místa, časový skok. Prostě jakékoli místo v povídce, kde se vám to zdá vhodné.

Uvozovky
Největší povídkářské zlo. Jestli mě totiž něco dokáže odradit, tak jsou to špatně (nebo vůbec) napsané uvozovky. Pojďme na ně.
Jakoukoli přímou řeč označte uvozovkami! (Někteří autoři je spolu s kurzívou přidávají i myšlenkám, ale já osobně to nemám moc ráda, protože se mi pak špatně odlišují myšlenky a mluva.)
Přímá řeč patří na nový řádek. Je to tak, spolu s větou uvozovací ji prostě pošlete dál.
Když už jsou uvozovky na novém řádku, tak se další častou chybou stávají mezery. Špatně napsané, chybějící, nebo přebývající. Nový řádek - uvozovky dole (Word vám je udělá sám, ale pokud je neumíte napsat, napište je nahoře, daleko lešpí tak, než snažit se je nahradit třeba dvěma čárkami za sebou) - přímá řeč (nepíše se mezera mezi první uvozovky a mluvou!) - interpunkční znaménko (u vět oznamovacích píšeme čárku) - uvozovky nahoře - mezeru! - uvozovací větu s malým počátečním písmenem.
Existují tři druhy uvozovacích vět.
1. "Už nemám, co dodat. Očekávám perfektní výsledek," řekl nakonec hokage.
 Uvozovky dole - mluva - čárka - uvozovky nahoře - mezera - uvozovací věta.
2. Nakonec hokage řekl: "Už nemám, co dodat. Očekávám perfektní výsledek."
 Uvozovací věta - dvojtečka - mezera - uvozovky dole - mluva - tečka - uvozovky nahoře
3. "Už nemám, co dodat," řekl hokage, "očekávám perfektní výsledek."
 Uvozovky dole - mluva - čárka - uvozovky nahoře - uvozovací věta - čárka - mezera - uvozovky dole - mluva - tečka - uvozovky nahoře

Interpunkce
Nebudu psát o tom, jak se mají čárky používat v souvětích. Od toho jsou tu jiní.
Budu psát o jiných věcech. Například o tom, že za každým samostatným interpunkčním znaménkem se píše mezera. Proč? Vypadá to líp. Text se lépe dělí na řádky. A ještě jednou to vypadá líp.
Vykřičník nebo otazník se píšou po jednom. Jeden a dost. A mezera. Nikdy se jich nepíše víc. Ani dva, ani tři, natož sedm vykřičníků a devět otazníků. (!!!!!!!?????????) - No, nevypadá to divně?
Tečka se píše taky jedna. Ojediněle tři...
Tři tečky, mezera, a pak většinou odřádkování. Proč? Zas a znovu, vypadá to líp. Pro tři tečky mám zavedená i jiná pravidla. Pokud nepíšete v první osobě, neměly by se moc vyskytovat v částech vypravěče. Vypravěč by měl vědět, co se kde děje a nenechávat informace nevyřčené.
Víc než tři tečky jsou zločin. Když někde vidím víc interpunkčních znamének za sebou, většinou preventivně povídku zavírám.

Zvýrazňování
V textu, v přímé řeči, kdekoliv. Používejte kurzívu. Nenarušuje plynulost textu, oči čtenáře k ní nemají sklony zabíhat předčasně a dobře plní tento úkol. Hodí se na oddělení myšlenek. Můžete s ní vyznačit vzpomínky, minulost, sny... V podstatě cokoli.
Nebudu říkat, že nemáte používat nic jiného, ale říkám: zvažte to. V každé situaci se hodí něco jiného. I nad formátováním textu je občas třeba trochu přemýšlet. Já sama jsem v jedné povídce použila změnu barvy, kterou jinak v zásadě nedoporučuju, protože se mi prostě hodila. Využila jsem ji na ozvěnu.
("Je to to místo?" zeptal se ženský hlas.
"Je to to místo?" překvapila je oba až příliš věrná ozvěna. "Je to to místo?")

Závorky a pomlčky
S takovými věcmi to bývá těžké, protože člověk vlastně neví, co všechno bude potřebovat a co už ne.

Závorky
Do věty se píšou, takto: mezera - závorka - vlastní text (mezery mezi závorku a text se z vnitřní strany nepíšou) - závorka - mezera - konec věty.
Pokud píšete závorku na konec věty, tak je interpunkční znaménko až za celou závorkou bez mezery před ním (myšleno interpunkční znaménko vlastní povídky).

Pomlčky
U pomlček hodně záleží na tom, kde je chcete napsat.
Mezi jméno a sufix (sama, chan, san, kun, niichan a podobně) se píše jen pomlčka bez mezer. Do vlastního textu - například, když chcete vložit větu - napíšete mezeru, pomlčku a mezeru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Copyrights TEAM || Wendulka Copyrights TEAM || Wendulka | Web | 1. září 2010 v 21:38 | Reagovat

Páni hodně naučné a pro mě jako budoucí studentku ČJ hodně užitečné :o)

2 Janča Janča | E-mail | 10. března 2016 v 12:16 | Reagovat

Doporučuji knihu / učebnici Písemná komunikace v praxi, dporučovali nám ji ve škole a popravdě, je to jedna z mála učebnic, u kterých nelituju, že jsem za ně dala peníze!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dejte o nás vědět

Banner